Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet do Chebu

15. 1. 2017

Venku je sice sníh, ale pro nás to neznamená, že budeme sedět doma v teplých ponožkách na noze a koukat na televizi. Výletovat se dá i v zimě.

Honza se předchozí den večer dívá, kam by se dalo vyrazit. Zaujal ho Cheb a Františkovy Lázně.

Po snídani a zabalení nezbytných věcí, které budeme během dne potřebovat, vyrážíme směr Cheb.

Celou cestu do Chebu nás provází polojasno. V Chebu nás ovšem trochu sněží. Jak se říká jako na potvoru.

Auto necháváme zaparkované kousek od náměstí, na Parkovišti Papírna. Parkování platíme na 2 hodiny a jdeme poznávat Cheb.

Jdeme na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Nejdříve jdeme do Turistické informačního centra. Zde kupuji do Turistického deníčku turistické vizitky a dále nějaký pohled. Dále si beru mapu města Cheb. V Turistickém informačním centru se také dozvídáme co je vše v Chebu v danou chvíli přístupné.

Jak jdeme po náměstí, tak objevujeme kavárnu Gallery Coffe. Zdá se nám, že by tam mohli mít dobrou kávu, a tak tam jdeme. S kočárkem také není nějak velký problém. Jen překonáváme dva schody u vstupu.

V kavárně si dáváme kafe, které hodnotíme velmi dobře a dále si dáváme Panini.

Po chvilkovém posezení se vydáváme směr Chebský hrad. Na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad si ještě všímáme Špalíčku.

Špalíček je symbolem náměstí. Jedná se o komplex 11 domů rozdělených Kramářskou uličkou, který vyrůstal od 13. Století na místě kramářských bud a masných krámů. Podle nejstaršího zobrazení z roku 1472 je půdorys těchto 2 bloků v podstatě zachován do dnešní doby. Zbořena byla třetí řada domů, která stále na západní straně náměstí.

Honzík se naučil chodit za ručičku a v kočárku se moc vézt nechce, a tak část cesty směrem k Chebskému hradu jde. Koukáme na hodiny a zjišťujeme, že zase tolik času nemáme. A tak Honzíka usazujeme do kočárku a jdeme. Honzíkovi se to samozřejmě moc nelíbí, ale co se dá dělat. Hrad má přeci jen nějakou otevírací dobu a nevidět jej, by nás mrzelo.

Cestou k hradu si ještě všímáme dalších zajímavých domů a uliček. Po chvíli jsem u Chebského hradu.

Hrad byl vystaven ve 2. Polovině 12. Století na místě slovanského hradiště z 9. – 11. Století. Ve 2. Polovině 15. Století byla k paláci císařské falce přistavěna hospodářská budova, ve které byli 25. února 1634 zavražděni Valdštejnovi důstojníci. Z původního románského opevnění se zachovala Černá věž a část východní hradby. Nejlépe dochovanou a nejcennější stavbou falce je hradební kaple sv. Erharda a Uršuly.

Brány hradu jsou otevřené, a tak jdeme dovnitř. Hrad je ovšem v zimním režimu. Do interiérů nemůžeme. V zimě jsou otevřeny pouze exteriéry hradu a vstup do areálu hradu je zdarma.

Nevadí. Jdeme tedy alespoň do areálu hradu a prohlížíme si tak exteriéry hradu a stojí to za to. Hrad je moc pěkný. Interiéry hradu máme prostě někdy na příště.

Po prohlídce areálu hradu a nafocení nějakých snímků hradu se vydáváme směr Kostel sv. Mikuláše.

Kostel sv. Mikuláše je nestarším chebským kostelem. Stavba původně románské baziliky proběhla někdy ve 20. letech 13. století. Záhy však došlo k požáru a zničené části byly rekonstruovány již v gotickém stylu. Během staletí bylo realizováno ještě několik dalších stavebních úprav v duchu baroka a novogotiky. Poslední rekonstrukce v roce 2008 vrátila kostelu dvě vysoké jehlancové věže, o které přišel v roce 1945 při útoku spojeneckých stíhacích letounů.

Od hradu ke kostelu to není nějak daleko. Během několika minutové chůze jsme u kostela. Platíme dobrovolné vstupné a jdeme si prohlédnout kostel. Bez problému se dá vjet i do kostela s kočárkem. Honzík je v kostele docela hodný.

Prohlížíme si tak kostel. V kostelní lodi si všímáme románské křtitelnice z počátku 13. Století, která je nejstarším artefaktem stavby. Na portálu nad hlavním vstupem pak stojí za povšimnutí 9 vytesaných obličejů středověkých stavitelů, kteří měli se stavbou co do činění. Na okenních vitrážích jsou pak chebské motivy a středověké erby. Na nosných sloupech se nachází fresky norimberského mistra Lukase.

Po prohlédnutí kostela prosíme vrátného kostela o pohlídání kočárku. Bez obav nám jej pohlídá a my se můžeme bez obav vydat na Věžní vyhlídku. Honzíka dáváme do nosítka a vydáváme se nahoru. Po 170 schodech se již díváme na město Cheb a okolí. Viditelnost je pěkná.

Jakmile jsme se nabažili výhledů, jdeme dolů. Honzíka dáváme do kočárku. Honzíka je třeba přebalit a dát mu najíst. V kavárně se nám líbilo, a tak tam jdeme ještě jednou.

Honzík dostává jídlo, my si dáváme jejich domácí limonádu a po svolení i Honzíka přebalujeme.

Jakmile je Honzík najeden a my máme dopito, v kavárně říkáme nahledanou a jdeme směrem k autu a vydáváme se k domovu.

Původně jsme chtěli navštívit ještě Františkovy Lázně, ale zjišťujeme, že bychom to již časově nezvládly.

Cestou se, ale zastavujeme v Chyši, kde se nachází pivovar. Po uložení Honzíka si pak doma dáváme pivko, které nám chutná.

Cheb nás příjemně překvapil. Pokud se chcete dozvědět o Chebu více informací, podívejte se na stránky http://tic.cheb.cz/index.asp , dále vám mohu doporučit stránky Chebského hradu http://www.hrad-cheb.cz .

Pokud Cheb navštívíte, doufám, že se vám tam bude líbit tak jako nám.

 

Náhledy fotografií ze složky Honzíkovo cesty